Stállu ja Luhtaha nieida

De lei stálloáddjá ja stálloáhkku ja sudnos ledje guokte máná. Nieida ja bárdni. Stáluin lei unnán niesti ja soai hálideigga borrat nuppi máná. Soai eaba šaddan ovttamielas goappá máná galggaiga váldit. Stálloáddjá hálidii bártni seastit ja dajai stálloáhkkui: “ ii mu noađđeguoddi”. Stálloáhkku fas hálidii seastit nieidda, ja dajai bastilis jienain: “ii mu duddjon-veahki.”

Dán buori sága gulai nieida gii lei olggobealde goađi guldaleame sudno ságastallama. Loahpas gulai go eadni šattai vuollánit ja de lei son ieš, dat nieida, gii galggai váldot niestin. Nieida báhtarii eret ruovttus ja bođii sápmelaččaid lusa. Sii jerre gii son lei ja gos son bođii. “Ho, ho, son dajai, “mun lean báhtaran heakkainan. Mu váhnemat áiguba borrat mu. Sáhttibehtet go nu buorit ahte beasan didjiide čáhceviežžin?” (Čáhceviežžan lea vuolimus ja heajumus bargu bearrašis). Stálu nieida orui sápmelaččaid luhtte. Go šattai rávisolmmožin, de náitalii bearraša bártniin.

Go dát bárra lei ovttas leamaš moadde jagi, de álggii sámibárdni hálidit vuolgit oahppaladdat vuotnama ja vuohpa, son han lei Stáluguoktá vivva. Son hálidii gullat livččii go sudnos mihkkege skeaŋkkaid rádjat sudnuide. Muhto eamit ii hálidan dohko vuolgit ja dajai isidii: “Dat borraba du jus dohko manat.” Muhto isit ii jáhkkán ahte Stálus lei nu miella olbmobierggu borrat: “Mus leat bohccot”, son dajai, “mun attán niestebohcco ja de eaba dárbbaš munno borrat.” Eamit dajai: “Na dasto gal, gal don oainnát mo geavvá.”

De nuoraguoktá fárriiga Stálu orrunbáikái, visot ealuin ja dávviriiguin. Sudnos lei maid njuoratmánná. Go olliiga Stálu ruktui, de vuoni ja vuohppa sávaiga sudnuide buresboahtima. Isit attii dakkaviđe niestebohcco vuohppasis. Vuoni orui leamen hui ilus go soai leigga boahtán. Son dollii iežas mánáidmáná, gii lei gietkamis, ja dajai iežas niidii: “Buorážan! Beasan go mun máná bearráigeahččat dan gaskka go doai ceggebeahtti lávu?”

De manai varraborri Luhtat iežas goahtái mánáin, bonjastii máná čeabeha gaskat ja borragođii máná. Dán fuomášii bárdni gii dalle, go oabbá báhtarii, lei dušše unna bártnáš. Son dajai: “Siivo eatnážan! Oaččungo mun veahá oappábártni čalmmis?” Luhtat vástidii ja njunevuolástemiin dajai: “Gal don ihttin beasat suoskat iežat oappá.” Máná eadni, gii lei olggobealde goađi guldaleamen ságastallama, guoskkahii iežas isida ja dajai: “ Jogo don dál jáhkát dasa maid mun dadjen? Dál lea Luhtat borran munno máná ja áigu munno borrat ihttin.” Muhto soai eaba soahpan dahkat maide juste dalle.

Go nuoraguoktá leigga lávu ceggen ja ožžon buot sadjái, bođii Stálloáddjá iežas bártniin sudno lusa gullat ságaid ja ságastallat sudnuin duoid dáid dál dálveveaiggi, nu movt sápmelaččain dábálaš lea.  Go ledje das ságastallamin, de jearralii Stállu vivastis: “Goas don oađát losimusat?”  Vivva ii dahkan ipmirdeame manne Stállu jearai gažaldaga, muhto vástidii beare summal: “Go iđitroađđi badjána de mun oađán buoremusat!” De vivva ges jearai vuohpastis; “Goas don oađát losimusat?” - "Gaskaija áiggi" vástidii Stállu. Go vivva ja vuohppa dáinna lágiin čielggadeigga goas soai oađđiba losimusat, de vulggii Stállu bártninis iežas goahtái ja nuoraguovttos báziiga guovttá.

Gaskaija áiggi go Stállu lei losimus nahkáriin, morranii nuorrabárra. Soai báhtareigga jávojienaškeahttá ruovttoluotta dan geainnu gos leigga boahtán. Isit manai ovdalis ealuin ja eamit báhcelii veahá iežaska lávu lahkosiidda, vai oaidná movt Stáluguoktá láhtteba go iđitroađđi badjána. Sus lei buorre vuoján vai beassá hoahpus báhtarit. Lei rotnu mas ii lean goassege leamaš miessi, dakkár boazu lea falimus ja sávrrimus ruohttat. Stálu nieida lei vuojániin stuora guosa duohken maid lei njeaidán luotta ala.

Go iđitroađđi badjána, boahtá Stállu bártniinis, sáiti vearjun. Dainna de áiggui goddit iežas nieidda ja viva. Soai mannaba viega viva lávvui mii ain lei ceaggut. Bárdni dadjá dan seammás go čugge sáittiin: “Dás mága váimmus, dás oappá váimmus.” Dakkamaŋŋil boahtá Luhtat lihtiin ja čuorvu: “Ráhkis mánná! Ale divtte vara golgat duššái.” Stálloáhkku lei várra jurddašan ráhkadit varramárffiid. 

Stálu nieida čurvii guosa duohken: “ Nieidda váibmu lea ain dás”. De dajai Stállu: “Na gal mun duon árvidin.”

De viehkaleigga Stállu ja Luhtat nieidda maŋái gii vuoddjái Stáinnahin, ronuin mas ii goassege lean leamaš miessi. Go Stállu fuobmái ahte soai eaba jovssa nieidda, de álggii baicca čuorvut sutnje: “Vuordde mánážan, vuordde; mun attán skeaŋkka dutnje rehkii. Vuordde mánážan!”

Nieida bisánii ja vurddii gitta dassážii go Stállu dollii reahkaravdii, dalle son časkkii Stálu gieđa ákšuin maid lei mielde váldán, ja vuoddjái ruohta. Stállu lei massán máŋga suorpma, jorggihii Luhtaha guvlui ja dajai: “Dá oainnát!” Luhtat vástidii: “Mun dihten. Don it birge suinna. Gal mun ieš dagan dan.”

Stálloáhkku viehkagođii nieidda maŋis ja čuorvvui: "Vuordde! Vuordde! Mus lea skeaŋka dutnje mielde váldit. Vuordde beare veahá.” Nieida vurddii gitta dassážii go Luhtat dollii reahkaravdii, dalle son čuolastii Luhtaha suorpmaid nu ahte dat gahčče rehkii oktan skeaŋkkain. Son spiddestii hearggi mii čuoskku manai. Luhtat gullui čuorvume guhkkin: “Bálkes mu suorpmaid ruovttoluotta, bas guovssat!”